SCHIAVONA

Meč, používaný strážemi benátských dóžat v průběhu 17. století, později i mimo území Itálie. Schiavona je zbraň tvarově zcela jedinečná.

Nejvýraznější částí schiavony je koš jílce, tvořící pravidelný kornout dokonale chránící ruku. Spodní pásy tohoto koše jsou na jílcích nejstarších schiavon esovitě zprohýbány, podobně jako záštity schiavon 15.století. Hlavice jílce, zpravidla vyrobená z mosazi, má tvar kočičí hlavy se středním oválným terčíkem po obou stranách. Přímé čepele byly nejčastěji dvousečné, buď hladké, anebo opatřeny výbrusy a měřily 800 - 850 mm. Tyto čepele pocházely jak z Itálie, tak i z Německa a ze Španělska.

Meč typu schiavona doprovázel benátské oddíly ještě ve druhé polovině 18.století jako jedna z připomínek doby, kdy Benátky bývaly světovou velmocí se silnou armádou mezinárodního složení. Zmizel zároveň s jejich samostatností koncem 18.století.