Vikinský meč
Vzorem a předchůdcem mečů Vikingů
byl meč keltsko-germánského typu (Vendelské období), známý z lodních hrobů. Vikinští mečíři však
svým bojovníkům nestačili dodávat potřebné množství zbraní pro válečné výpravy.
(Vikinské období začíná rokem 804, nájezdem dánského krále Gottfrida na hranici mezi Dány a Sasy).
Po dobu trvání jejich panství na severu, od 9. do začátku 11. století se
severský styl, odpovídající jejich vkusu, rozšířil i do dílen jejich dodavatelů
do západní a střední části Evropy. Podnes je takový meč označován jako typ doby Vikingů.
Obchodování evropských mečířů s Vikingy skončilo pevným státním uspořádáním Skandinávie,
Dánska i Anglie. Dobu výbojů, o kterých si s hrůzou vyprávěla celá Evropa, uzavřela
bitva u Hastingsu roku 1066.
Výzdoba
Záštity s hlavicemi nesou často výzdobu v jellingském slohu, v níž se projevuje tradice
staršího skandinávského zvěrného ornamentu 10. století. Ozdoby představují typická uspořádání
do osmiček splétaných zvířat, draků a hadů.
U hlavice spojuje tato uspořádání vzor v podobě řetízku.
