ŠPANĚLSKÁ
DÝKA
Nerozluční přátelé - šerm a kord - slavili v 1.pol. 17.století úspěchy
jako nepostradatelní průvodci evropské společnosti. S nimi kvetla i prosperita mečířských dílen
ve španělském Toledu. V letech 1640-1680 španělští mistři vytvořili svůj poslední typ kordu, rapír se zvonovým košem.
Neodmyslitelným doplňkem těchto kordů byly dýky pro levou ruku. Dýka ovšem v prvé řadě sloužila k zadržení a k lámání
protivníkova kordu. Proto měla v čepeli pod záštitou kruhové výkroje, případně jindy zase dva vidlicové hroty,
do nichž se mohla zachytit čepel soupeře. Koš této dýky se zvedal od ramen záštity k hlavici jako trojúhelníková
manžeta s dovedně přehnutým okrajem, který měl velmi prozaický název -
ROMPEPUNTAS, což lze volně přeložit jako lamač hrotů.
Pokud došlo k souboji někde v úzké uličce nebo v chodbě, kde nebylo možné tasit dlouhý kord,
stávala se dýka jedinou použitelnou zbraní.
